… aneb když je čas začít myslet také na sebe.

Možná jste si před pár dny stáhly můj úvodní workshop s neurografickým kreslením. Nebo jste mě objevily úplně jinou cestou a právě jste dokončily svou první neurografickou kresbu.

Jak jste kreslení vnímaly? Překvapilo vás, co všechno se při zdánlivě obyčejném kreslení může odehrát?

Pocítily jste během kreslení klid a úlevu. Podařilo se vám na chvíli zastavit a vypnout hlavu? Nebo naopak přišlo něco, co jste vůbec nečekaly – nějaká emoce, myšlenka nebo uvědomění?

A teď si možná říkáte:
„Dobře… a co dál?“

Právě o tom bych vám chtěla říct něco víc. Neurografika pro mě není jen jeden hezký obrázek na papíře. Je to způsob, jak se na chvíli zastavit, podívat se k sobě, do svého nitra, a postupně objevovat, co se v našem životě skutečně děje. A nemusí to být jen jednou. Můžeme se k ní vracet pokaždé, když cítíme, že potřebujeme zpomalit, něco si ujasnit, zpracovat určité téma nebo si jednoduše udělat chvíli jen pro sebe.

Možná je právě teď čas začít myslet také na sebe?

Celé roky jste tu byly především pro ostatní. Pro děti, pro partnera, pro rodinu. Řešily jste, co je potřeba zařídit, kdo co potřebuje, co nesmí být zapomenuto. Vždy bylo něco, co bylo potřeba udělat, někdo, komu bylo potřeba pomoci, někdo, kdo vás potřeboval.

A vy jste to zvládaly.

Jenže děti vyrostly. Některé už možná odešly z domu. Život se začíná měnit a najednou máte o něco více času, nebo se alespoň pokoušíte si ho pro sebe najít. A spolu s ním možná přichází zvláštní pocit prázdna, nejistoty nebo únavy, kterou jste předtím neměly čas ani vnímat.

Začínáte si klást otázky, na které jste dlouho neměly prostor:
Co vlastně chci já? Co mě ještě těší? Co potřebuji? Kdo jsem, když se zrovna o někoho nestarám?

Někdy může být těžké na ně odpovědět. Když jsme totiž dlouhé roky zvyklé dávat pozornost především druhým, můžeme postupně ztratit kontakt samy se sebou. Tak nějak jsme si odvykly ptát se, co potřebujeme my.

A možná právě proto vás neurografika oslovila. Neurografika jako cesta zpět k sobě.

Když jste si nakreslily svůj první neurografický obrázek, možná vás zaujalo, že k neurografice nepotřebujete žádný výtvarný talent. A je to tak. Nemusíte umět kreslit, nemusíte vytvořit krásný obrázek a už vůbec nejde o to, jak bude vaše kresba vypadat.
Důležité je především to, co prostřednictvím kresby začnete vnímat u sebe.

Neurografický proces vám může nabídnout bezpečný prostor, ve kterém můžete zachytit své pocity, myšlenky, napětí nebo téma, které právě řešíte. To, co se někdy těžko vysvětluje slovy, můžete jednoduše položit na papír a potom se na to podívat trochu jinýma očima.

Ne jako na problém, který musíte okamžitě vyřešit, ale jako na něco, čemu můžete začít naslouchat. Právě v tom vidím jednu z krás neurografiky. Nemusíte vždycky vědět, co se ve vás děje. Nemusíte mít připravené odpovědi. Stačí začít kreslit a dát si prostor být chvíli sama se sebou.

Jedno kreslení je začátek. Ne konec.

Pokud vám první kreslení přineslo příjemný pocit, určitě stojí za to nezůstat jen u něj. Neurografika může být mnohem víc než jednorázová relaxace. Může se postupně stát vaším prostorem pro zastavení, sebepoznání a duševní hygienu. Můžete se k ní vracet, když je toho na vás moc, když řešíte nějaké rozhodnutí, když potřebujete získat nový pohled na určitou situaci nebo když hledáte cestu z něčeho, v čem se už dlouho točíte. A stejně tak ji můžete použít jednoduše tehdy, když si chcete udělat chvíli jen pro sebe.

Postupně tak můžete prostřednictvím kresby otevírat různá témata svého života – vztahy, hranice, sebehodnotu, strachy a obavy, přání a sny nebo změny, které vás čekají.

Možná se při tom znovu a znovu budete vracet k jedné důležité otázce:
Co vlastně potřebuji já?

Nemusíte všechno vyřešit najednou. Dlouho jste byly zvyklé fungovat tak, že nejprve musí být spokojení všichni ostatní. Až potom přijdete na řadu vy. Jenže váš život nemusí být postavený tímto způsobem navždy. Péče o sebe není sobectví. Čas pro sebe není promarněný čas. A věnovat pozornost svým potřebám neznamená, že přestáváte být milujícími maminkami, partnerkami, babičkami nebo ženami, které jsou tu pro své blízké.

Znamená to jen, že v tom svém příběhu začínáte znovu počítat také samy se sebou.

A právě tady může neurografika pomoci. Ne tím, že za vás něco vyřeší nebo vám řekne, co máte udělat. Ale tím, že vám vytvoří prostor, ve kterém můžete začít naslouchat samy sobě a postupně hledat vlastní odpovědi.

Co může být vaším dalším krokem?

Pokud vás první kreslení zaujalo, můžete se vydat o kousek dál.

Právě pro vás pořádám také neurografické workshopy, ve kterých se společně věnujeme konkrétním tématům. Může to být například vztah k sobě a posílení sebelásky, nastavení svých hranic třeba pomocí laskavosti, změny v životě a třeba nové začátky, vztahy s blízkými nebo jednoduše potřeba zpomalit a na chvíli se zastavit.

A pokud vás neurografika oslovila natolik, že byste se ji chtěly naučit používat samostatně a mít ji jako nástroj, ke kterému se můžete vracet kdykoliv, zvu vás také do mého Základního kurzu Uživatel NeuroGrafiky. V něm se postupně seznamujete s principy neurografiky a učíte se, jak s nimi pracovat na vlastních tématech. Abyste nemusely pokaždé čekat na workshop nebo na někoho dalšího, ale mohly si samy vzít papír, fix a dát prostor tomu, co právě potřebujete.

Možná právě tohle může být začátkem vaší vlastní cesty zpět k sobě.

Ne velké rozhodnutí. Ne další povinnost.

Jen malý krok k tomu, abyste ve svém životě znovu začaly vnímat také samy sebe.
Čas pro vás. Pro vaše potřeby, vaše pocity, vaše přání.

Třeba i jedna kresba, která vám pomůže něco z toho objevit.

Vaše Petra